Don Giovanni je opera, jejímž námětem je život a smrt svůdníka žen Dona Juana. Přečetli jsme si Čapkovo zpracování Juanovy poslední zpovědi a vyhlásili soutěž o největšího svůdníka v dějinách literatury. Casanovu jsme museli nakonec bohužel vyřadit, protože je to postava historická, nikoli literární, a Zeus není bohužel člověk, i když záletů v různém přestrojení měl nespočet. Vítězem se tedy nakonec stal Don Juan (Don Giovanni). Budiž mu peklo lehké (tato moralitka na závěr není z mého pera, nýbrž z pera Mozartova (popř. Tirso de Molina)).
Autorské práce žáků (každý si do Mozartova pobytu v Praze projektuje, co potřebuje, práce jsou uváděny bez korektury, autenticita nadevše!):
Mozartův deník
Dostal jsem pozvánku, abych jel do Prahy zahrát v orchestru. Bez váhání jsem souhlasil a jel jsem. Byl jsem udivený a zároveň radostí bez sebe, když jsem viděl jak mě tu přivítali. Když jsem se pořádně rozhlédl, tak jsem teprve zjistil, jaké jsou v Praze pěkné slečny. K odpoledni jsem si dal jídlo, které mi moc chutnalo, a pivo bylo výborné. Jedl jsem pomalu a v klidu až do chvíle, kdy jsem měl hrát. Zvedl jsem se a šel hrát s klidnou hlavou a odvahou. Poté, co jsem dohrál poslední notu, všichni jásali a házeli mi růže. Zahrál jsem také Figarovu skladbu, kterou si další den všichni pozpěvovali.
-Rashad Samman 18.9.2016
Denisa Hadašová
Byl krásný slunný den a já se procházel po Praze v mem obleku s modrémi knoflíky. Koukal jsem na krásné pohledy lidí a krásné holky , které se za mnou jen otáčely. Dnešek byl můj velký den měl jsem koncert , který začínal v 8 hodin a od 5 hodin už bylo obsazené cele divadlo. Po vystoupení jsem potkal krásnou dívkou a oslovil jsem ji. Měla krásné modré oči a šaty ručně vyšívané. Z divadla jsme odešli spolu a šli jsme na večeři pozval jsem ji na čínské jídlo. Po večeři jsme se rozloučili o já ji chytl za ruku a řekl , ze doufám , ze se zase uvidíme a ona řekla , ze nic si nepřeje více . Další den jsem ji zavolal a pozval ji jestli se mnou nechce projít po Praze. Ona odvětila, ze půjde moc rada . Sešli jsme se na Karlově mostě a pokračovali jsme spolu dál po cele Praze. Moje pocity byli nepopsatelne a řekl jsem ji , že jsem rad , ze semnou šla na rande . A rozloučili jsme se. Já za par dni , ale odjížděl domu do Vídně a musel jsem ji zlomit srdce protože takový vztah by na dálku nefungoval.
Emily Beggs
Dnes jsem dojel do Prahy okolo 9. hodin. Pražané mě přivítali čerstvém pečivem a čajem. Poté jsem se procházel po Praze. Pražané mě berou vážně na rozdíl od Rakušanů-pořád mě pochvalují a říkají mi jaký jsem hudební genius. Potom jsem obědval s krásným výhledem nad Prahou. K obědu jsem polévku s kachnou a zeleninou. Dále jsem dojel do salónku blízko Vltavy kde bylo plno lidí každého věku a všichni mluvili mezi sebou. Začal jsem hrát až o hodinu později pro asi 50 lidí. Potom co jsem zahrál svoji skladbu házeli po mně růže a tleskali. Zpět jsem dorazil až v 11 a šel jsem potom spát.
16. Ledna 1787
Ráno jsem vztal hodně brzo ráno abych viděl příchod slunce. Bylo to krásné a bylo tam plno barev. Potom mě obsloužili se snídaní ve veliké jídelně zdobené zlatem a plno obrazy. A protože jsem dnes měl velký koncert oblékl jsem si svůj oblíbený oblek-modrý fráček se zlatými knoflíkami. Cesta do divadla trvala nějákou dobu takže jsme vyrazili dřív abychom jsme nebyli pozdě. Už hned u vstupu byla obrovská řada lidí, kteří čekali než se divadlo otevře. Koncert byl celkem krátký ale byl velký úspěch. V první seděl učitelský pomocník Ryba. Po koncertě jsem si popovídal s nějakými lidmi než jsem odjel zpět. Byl jsem přivítán svoji manželkou a velikou večeří a krásným výhledem zahrady.
Boris Boček
14.leden 1787
Dneska jsem přijel do Prahy (konečně normální země , kde mi rozumí). Je tu klid, veselo a dobré pivečko. Dnes večer mám Figaro ale to počká. Sedím venku a dívám se jak slunce zapadá. Beru si skleničku ale pivo už tam není. Dojídám zbytek vepřového a jdu se připravit na dnešní večer. Začínám klasickou stupnicí C a končím stupnicí H. Pak si zahraji pár skladeb a jdu se obléknout. Když se obléknu, můj kočí mě zdvořile volá k odjezdu. V kočáře byla strašná zima ale já jsme měl na sobě teplé oblečení. Když jsme dorazili, Kočí mi otevírá dveře. Vystupuji a v duchu si říkám "Doufám že se tento večer povede".
Žádné komentáře:
Okomentovat