Povídka z mého kraje aneb Pocta Janu Nerudovi

     Malostranské povídky jsou mimo jiné Nerudovo vzpomínaní na místo, kde prožil své dětství a kde také dospíval. S devátou třídou jsme se rozhodli, že nebudeme čekat, až zestárneme, ale že bizarní postavičky, které se objevují, a silné příběhy, které se vyprávějí v místě, kde žijeme, popíšeme už nyní.
     Část žáků neměla se zadáním problém, druhá část ale žije v městských částech, které se vyznačují atomizací a anonymitou v rámci mezilidských vztahů. Tito žáci byli nuceni si příběhy vymyslet úplně. Ale co my víme, jestli si pan Vorel opravdu nakouřil pěnovku...

Na úvod jsme si přečetli povídku Přivedla žebráka na mizinu, abychom si připomněli, jak pomluva může lidem zničit život.

    Zde přikládám práce žáků (bez korektury, protože se nebojíme si přiznat, že máme ještě kus práce před sebou):

Jára Groulik	16. 9.

Povídka z vesnice Hořany

Byl jednou jeden hospodář, který měl dva syny. Jednoho dne bohužel jeho otec i matka zemřeli, a tak si v uhranutí žalu našel lásku. Tato žena nebyla vesnický typ, a tak ho pořád táhla od jeho živobytí do města. Kvůli tomu se rozhádali s bratrem. Bohužel se udobřili až ve dne, kdy jeho bratr ležel na smrtelné posteli a v jeho poslední hodince mu řekl: ,,Nedávám ti za zlé to co se stalo".Poté se on i jeho žena prostě museli vrátit na vesnici a žít tam trvale, ale jeho ženě se to nelíbilo. Kvůli tomu aby s ním zůstala, tak přestavěl celý statek na vilu, místo zahrady s záhony tam měli park s anglickým trávníkem, zastříhanými keři, ozdobenými lavičkami a dokonce i s fontánou. Díky tomu byly ve vesnici jen pro smích. Jeden z největších statků byl najednou 

přestaven na vilu. Nakonec pořád jeho žena měla problém ze jsou na vesnici přitom se tam měli jako v nebi. Po asi 2 měsících se jeho žena rozhodla že ho opustí a pujde zpět do města. To ho zníčilo žena kvuli, které se rozhadal se svým bratrem, který krátce na to umřel, postavil kvuli ní vilu a jí to nestačí. Naštěstí si to po pár měsících srovná v hlavě a najde si někoho jiného a mnohem lepšího připadla si jako v ráji když ten barák viděla. říkala "nikdy jsem nic takového neviděla je to tu nádherné" od té doby byly šťastný a žačali se zase zabývat hospodářstvím. Jejich vesnice je zase začala

brát vážně a začala zase prosperovat. KONEC :D !!!!!!

Timur Vagabor

Byl jednou jeden chudý čínský prodavač,který měl rodinu a vlastnil malý obchůdek v Písnici. 

Jednoho dne dostal nabídku, která mu změnila celý život. Velice rychle zbohatl a z malého obchůdku se stala SAPA.

Bylo to takové obchodní centrum, bylo tam prostě vše. Obchody, elektro,květinařství atd.

Hodně lidí si toto centrum oblíbilo protože mělo nízké ceny a produkty které v ostatních obchodech neměli.

Čísnký prodavač tedy jen bohatnul a  bohatl. To se ale čínské mafii jménem Dog Eyes nelíbilo.

Požadovali tedy po Čínskému prodavači 75% všech jeho výdělku. Nelíbilo se jim že nikdo tak rychle zbohatl a mohl by být konkurencí.

Čínský prodavač ale odmítl a říkal " já se vás nebojím a nedám vám ani jedno procento." 

Čínská mafie ho tedy zastřelila. A slavný prodavač měl po majetku. Všechno bylo odebráno mafií a jeho rodina byla opět chudá. 

A policie se ničím nezabývala, nechtěla problémy s mafií. Všichi vědí, že ten kdo se mafii postaví, tak to s ním dobře neskončí.

Tento prodavač má dnes hrob u Sapy, která mafie už nevlastní. Byl znám jako hodný,chytrý a pracovitý člověk a město ho mělo rádo.

Jeho žena zemřela na nemoc a jeho syn je teď pracovitý businessman, který má zdravou rodinu, a žijí v hezkém domě.